U Moravcových na zeleninové letní roštěné

Dobříš leží pár kilometrů jižně od Prahy. Většina místních dojíždí do zaměstnání do hlavního města. Moravcovi nejdřív jezdili obráceně – z Prahy, kde žili, se každičký víkend vydávali pracovat na zděděném domku do Dobříše.

 

 

Nejdřív nás přivítal velký černý pes. Dva kocouři nedůvěřivě očichávali naše nohavice a barevní agapornisové nakukovali z klece. A konečně se pískáním dožadovalo pozornosti pořádně chlupaté morče. ‚‚Zvířat si díky dětem užíváme, ještě máme zlaté rybky,” zasvěcuje nás hlava rodiny, táta Zbyněk. ‚‚Dřív děti chovaly i křečky a zakrslé králíky. Dostatek prostoru pro nás i pro zvířata, to je jedna z velkých výhod rodinného domku.”

 

V kuchyni se už otáčejí tři šikovné kuchařky. Maminka Marcela, šestiletá Eliška, benjamínek rodiny, a ‚‚prostředníček‘‘ – dvanáctiletá Veronika. ‚‚Máme ještě Terezku, jenže té je už dvacet a studuje vysokou školu v Olomouci,” vysvětluje maminka. ‚‚Když přijede, snažím se ji co nejvíc rozmazlovat. Vařím její oblíbená jídla, aby si trochu užila domova.” K dnešnímu obědu Moravcovi připravují roštěnku se zeleninou. ‚‚Tohle jídlo vařívala už moje babička. Trávila jsem u ní každou volnou chvilku,” vzpomíná Marcela. ‚‚Dodnes si myslím, že babiččina stařičká kamna, do kterých jsme sbírali po lese dřevo, byla kouzelná. Ať na nich babička uvařila cokoliv, olizovali jsme se až za ušima. Třeba hovádka, jak se na Moravě říká bramborákům, no byla prostě božská, ještě dnes se mi sbíhají sliny.”

 

Veronika a Eliška předvádějí, jak umí pomáhat, a za chvíli je už maso v troubě. ‚‚Na vaření se podílíme všichni. Mamča na jaře uteče na zahradu mezi své milované kytky, a tak bychom mohli zůstat bez oběda,‘‘ směje se táta. ‚‚Takže já nebo Verča natáhneme zástěru a pustíme se do vaření.” Zdá se, že v této rodině je pořád veselo. Možná i proto se tu tak daří všem těm zvířatům a květinám. Obývák je plný hraček, vyprávění podbarvuje hudba. Oběd voní a my usedáme ke stolu. ‚‚Ani náš život není vždycky jednoduchý,” shodují se Moravcovi. ‚‚Snažíme se však radovat z každého nového dne a těšit se na všechno hezké, co nás ještě čeká.”